Dne 23. 5. 2025 v ranních hodinách oživili zahradu školy v Poličské ulici dravci a sovy, kteří bystrým a zvědavým okem sledovali přicházející žáky. Žáci jim na oplátku věnovali nejeden překvapený a nesmělý úsměv. Těšili se na bohatý zážitkový program o myslivosti a sokolnictví, který si pro ně připravil pan Josef Slabý z organizace Myslivost ZS. Na přírodovědný program se k nám přišli podívat také klienti z Centra denních služeb Motýl. Program byl rozdělený na dvě části. První část probíhala v učebně, kde jsme se dozvěděli něco o historii, tradicích a poslání oboru myslivosti. Žáci zjistili, jaký je rozdíl mezi rohem a parohem a že roh tvoří rohovina, ze které jsou složeny i naše nehty a vlasy. Trochu se vylekali, když přišla řeč na čerty, ale oddechli si, když se dozvěděli, že se tak říká muflonům. Věděli jste, že rohy mohou zachránit i život? V případě kozorožce horského slouží jako „nárazníky“ při pádu ze skály. Naopak paroží je tvořeno kostí, je křehké a může se zlomit. Zajímavé pro nás bylo zjištění, že paroží je zbarveno podle porostu, o který ho zvěř odírá a zbavuje se tak lýčí. Žáci si mohli vyzkoušet zatroubit na lesní roh, některým se podařilo vykouzlit zajímavé zvuky, ze kterých měli nefalšovanou radost. Např. borlici je slyšet na vzdálenost i 5 km a dříve sloužila místo dnes používaných mobilních telefonů. Po zvučném orchestru jsme si prohlédli a osahali srst jelena, daňka, muflona a další lesní zvěře. První část programu byla zakončena poslechem a zpěvem mysliveckých písní.
Druhá část programu nás zavedla do zahrady, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavého o výchově a výcviku loveckých psů. Pes je pro myslivce velice důležitý a říká se, že myslivec bez psa je jen polovičním myslivcem. Lovecký pes musí skládat náročné lovecké zkoušky, ze kterých je také známkován jako žáci ve škole, ale hodnota známek je opačná: 4 – nejlepší, 1 – nejhorší. Čekala nás i praktická ukázka aportování. Po ukázce nás už netrpělivě vyhlíželi zahradní hosté, mezi kterými nechyběl orel, sokol, káně, výr, sýček ani krkavec. Všichni jsme měli respekt před velkými dravci, protože nás zastrašoval jejich mohutný a silný zobák. Pan Slabý nás ubezpečil, že zobák není to, čeho bychom se měli obávat, ale jsou to pařáty, které se mohou zaseknout hluboko do kůže a nelze je silou odtrhnout. Dravec je sám uvolní, jakmile kořist znehybní a neklade odpor, to může trvat i několik minut. Výslovně sportovní zastávka byla u sýčka, který nám předvedl své „tanečky“. Napodoboval totiž žáky, kteří dělali dřepy a hýbali se ze strany na stranu. To bylo snad poprvé, kdy žáci dřepovali dobrovolně, a především s radostí. Nakonec jsme navštívili jednoho z nejtajemnějších a nejchytřejších druhů ptáků, který si zahrál v mnoha pohádkách, např. Sedmero krkavců – krkavce velkého. Krkavec umí napodobit lidskou řeč, jeho inteligence je srovnatelná s inteligencí lidoopů. Velice nás překvapilo zjištění, že se dožívá 80 let. Dokonce krkavec, kterého vlastnil Napoleon Bonaparte se dožil 150 let. Touto vznešeností končil program o myslivosti a sokolnictví, který nás naplnil cennými poznatky, nezapomenutelnými zážitky a poodhalil duši myslivce. Moc děkujeme panu Josefu Slabému za poutavý program a těšíme se na příští setkání.
Mgr. Lucie Uhrová