Od pondělí 16. března odstartoval na Ležákovce projektový týden Vítání jara, který rozzářil celou školu všemi odstíny jarních barev. Čekalo nás objevování, dobrá nálada a spousta společných aktivit napříč třídami. Hned od začátku bylo jasné, že hlavní roli bude hrát zelená. Děti mohly přijít oblečené v zeleném, přinést si zelenou svačinku, vyzdobit třídu do zelena nebo si dokonce něco zeleného samy vypěstovat ze semínek. A protože jaro si žádá i trochu tvoření, nechybělo ani skládání papírových vlaštovek. Každá třída navíc získala svůj symbolický jarní klíč, který se objevil na dveřích učebny. Nebyl to ale jen tak obyčejný klíč. Byl kouzelný, reagoval totiž na splněné jarní výzvy. S každou aktivitou se pootočil o kousek dál, takže jsme všichni napjatě sledovali, jak se postupně „odemkne“ jaro.

A že se děti opravdu snažily, to bylo vidět na každém kroku. Třeba u druháčků jsme si zaseli řeřichu a při tom jsme slavnostně „volali jaro“. Jenže právě v tu chvíli začalo venku sněžit, takže to spíš vypadalo, že se paní Zima  ještě nechce vzdát své vlády.  Zelená nás provázela opravdu všude. Fotili jsme si zelené svačinky a jako milé překvapení nám naše „zelená víla“ Ellinka přinesla výborné zelené žirafky a muffinky, po kterých se jen zaprášilo. Všichni Ellince nejen poděkovali, ale i popřáli k svátku.
Jaro jsme si připomněli i v angličtině, kde jsme si povídali o svátku svatého Patrika, který pochází z Irska. Dozvěděli jsme se, proč je jeho symbolem právě zelená barva, trojlístky a také jsme se seznámili s legendou o skřítkovi Leprikonovi a jeho zlatém pokladu ukrytém na konci duhy. A samozřejmě jsme se naučili i několik nových slovíček. 
Ve čtvrtek jsme se proměnili v malé cukráře a pustili se do pečení zelených koláčů. Nadšení bylo veliké a výsledek ještě lepší.
Vyzkoušeli jsme si také, jak létají naše papírové jarní vlaštovky. Některé lety byly krátké, některé odvážné a rekordní let se povedl Nelince, která si zasloužila velkou pochvalu.
A pak už přišel pátek 20. března a s ním i ten očekávaný okamžik. Klíče se konečně otočily naplno a dveře jaru se otevřely dokořán. A myslíme, že jaro to nakonec opravdu vyslyšelo, i když si paní Zima ještě na chvíli zkusila říct poslední slovo.

p. uč. Burešová