Předvánoční čas u mravenečků se nesl v duchu tradičních Vánoc. Připomínali jsme si tradice a zvyklosti, které se opakují napříč rodinami.

Každý den jsme si „otevřeli“ netradiční adventní kalendář. Pod každým dnem jsme totiž měli schovanou nějakou zajímavost ze světa, které nás vždy dokázala velmi překvapit. Například že nejvyšší sněhulák zapsaný v Guinessově knize rekordů byl postaven do výše 37 metrů a jen samotné řasy měl z dospěláckých lyží! Nebo že nejdelší rampouch na světě měřil 8 metrů! Nebo že v Japonsku je tradiční vánoční štědrovečerní pochutinou kyblík KFC. Anebo že nejnižší teplota byla naměřena na Antarktidě a bylo to -89 °C. U nás, v České republice měla tato rekordní teplota hodnotu – 42 °C. Tyto zajímavosti nám vždy příjemně odstartovaly den.

Oblíbeným vánočním zvykem, který ocení všechny děti, je pečení cukroví. Ani u našich Mravenečků tomu není jinak, takže pečení perníčků mělo veliký úspěch. Mravenečci jsou na práci v kuchyňce již zvyklí, umí se tedy perfektně prostřídat u všech činností v takové posloupnosti, že by se za ni nemuseli stydět ani v kdejaké michelinské restauraci. Jeden čte recept, další váží, třetí přidává, rozdělává, míchá, hněte, válí, vykrajuje, přehazuje na plech, peče a uklízí. No a jeden po druhém se raduje ze společné dávky perníčků. Aby se všichni hezky prostřídali, válelo se rovnou na třech pracovních plochách a peklo ve třech troubách! Tady ale společná práce rozhodně nekončila. Paní učitelka namíchala polevu a šlo se zdobit! Každý si nazdobil své perníčky ve skupinkách. Jen se nám na závěr stalo, že většina perníčků zmizela. Podezírám chechtající se Mravenečky, že je měli v pupíkách :-). A taky jo! A je to tak dobře – jak říká lidové rčení – co jsme si upekli, to jsme si snědli! :-)

Dalším krásným momentem předvánočního týdne bylo společné zpívání vánočních písní a koled s deváťáky, pro které byly letošní Vánoce na Ležákovce těmi posledními.

Poslední den jsme si ve třídě udělali vánoční besídku. A že my si to umíme udělat hezké :-). Uvařili jsme si čaj, rozdali cukroví, rozdělili symbolické dárečky a každý čekal, až si jiný rozbalí a dáreček ukáže. Děti si s nimi poté pohrály a pobavily se. Společně jsme se chtěli i podívat na Sám doma, ale pustili jsme si jen kousíček. Dali jsme totiž přednost hrám, které rádi hrajeme v hodinách, ale nemáme na ně tolik času, kolik bychom chtěli. Jedna z nich byla až do samotného závěru velmi napínavá! :-) Nakonec jeden z týmů přece zvítězil.

A teď už si milí Mravenečci užijte Vánoce v kruhu rodinném. Tak jsou totiž nejhezčí a nejkouzelnější. Já se na Vás budu znovu těšit v roce 2026 – do kterého doufám všichni vykročíme „pravou“ :-).