Ve čtvrtek 19. března jsme se s druháčky rozhodli, že se na jeden den proměníme v cukráře a upečeme si vlastní ovocný koláč. A protože celý týden probíhal v duchu zelené barvy, bylo jasno, i náš koláč bude zelený. Nejprve jsme si v hodině českého jazyka společně přečetli recept, povídali si o potřebných surovinách i pracovním postupu. A aby to nebyla nuda, zkusili jsme si postup předvést i pomocí pantomimy, takže jsme rozťukávali vajíčka, míchali těsto a sypali mouku „na sucho“, ale o to nadšeněji.
Potom se děti rozdělily do tří barevných skupinek a pustily se do hledání lístečků schovaných po třídě. Na nich postupně objevovaly svůj nákupní seznam, který si musely pečlivě přepsat, aby na nic nezapomněly. Někteří by si možná raději napsali i něco navíc, ale drželi jsme se plánu. A pak hurá na nákup do Lidlu! Před vstupem jsme si ještě připomněli pravidla slušného chování v obchodě, a světe div se, opravdu jsme je dodrželi. Děti po skupinkách hledaly potřebné suroviny a vedly si skvěle. Všichni zvládli nejen nákup, ale i placení u samoobslužných pokladen, což byl pro některé skoro větší zážitek než samotné pečení.
S plnými taškami jsme se vrátili do školy a přesunuli se do kuchyňky. Každá skupinka dostala svou pracovní plochu a mohlo se začít. Nadšení dětí bylo obrovské, vždyť si všechno dělaly samy! Odměřovaly mouku a cukr, vysypávaly plech, připravovaly drobenku a dokonce i krájely ovoce. Jen jeden paleček to odnesl, ale statečně to zvládl a mohl pokračovat dál. Málem jsme zapomněli na naše „zelené kouzlo“, protože v kuchyňce bylo chvílemi tak rušno a hlučno, že jsme nevěděli, čí jsme. Když je v jedné malé kuchyni 18 kuchaříčků, vzniká něco mezi profesionální kuchyní a mraveništěm. Když bylo hotovo, vložili jsme koláče do trouby, popřáli jim hodně štěstí a šli se posilnit na oběd, protože i cukráři potřebují energii.
Po návratu nás přivítala nádherná vůně čerstvě upečených koláčů. MŇAM! Někteří by nejraději ochutnávali hned, ale museli jsme vydržet. Než koláče vychladly, pustili jsme se do tvoření, z papíru jsme si poskládali jarní vlaštovky a krásně si je vybarvili. A pak přišla ta nejlepší část, ochutnávka. Všechny koláče se povedly na jedničku a zmizely překvapivě rychle. Každý si odnesl kousek i domů. Někteří rodiče nám dokonce vzkazovali, že bychom mohli péct každý týden ke kafíčku. Nápad skvělý, ale naše uši i nervy by si asi raději daly malou přestávku. A jak se říká, dobrého pamálu. :-)))